Kalendář Eurocentra

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30

Mapa Eurocenter


eurolisty

Novinky z Euroskopu

Jak se malé město na severu Čech otevřelo Evropě

O životě s evropskými dobrovolníky v Novém Městě pod Smrkem

02.09.2020

V roce 2005 přijel do Nového Města pod Smrkem na severu Čech první dobrovolník Evropské dobrovolné služby (European Voluntary Service, EVS). Začalo tak desetileté období přijímání dobrovolníků, mladých lidí z Evropy, kteří se zapojili do práce s místní mládeží. Středisko volného času ROROŠ působilo jako hostitelská organizace poskytující zázemí pro dobrovolníky během jejich často ročního pobytu. S ředitelkou organizace Mgr. Yvetou Svobodovou jsme se bavili o tom, co tato desetiletá zkušenost přinesla, jak na ni zpětně nahlíží a co by doporučila ostatním organizacím, které zvažují otevření dveří mladým lidem z Evropy.

Představte nám prosím vaši organizaci.

Jsme školská organizace zřízená městem a jako školská organizace se zabýváme vzděláváním a výchovou mladé generace, s tím, že působíme i na starší lidi a spolupracujeme také s důchodci. To je obrovská šance, jak všechny generace propojit.

Nabízíme kroužky pro děti od předškolního věku. Na začátku školního roku zveřejňujeme jejich nabídku, z které si děti mohou vybrat to, co je zajímá. A potom v průběhu roku pravidelně navštěvují tuto činnost.

Pak máme nepravidelné akce, to jsou akce vycházející z ročního období nebo naskytlých příležitostí. Dále děláme mezinárodní akce a letní tábory. Podílíme se i na akcích zapsaných v kalendáři Libereckého kraje. Tyto akce mám velmi ráda, protože díky nim rozšiřujeme naši činnost na celý frýdlantský region.

Středisko volného času

Středisko volného času "ROROŠ" v Novém Městě pod Smrkem, zkrátka "Domeček" © autor

Jak dlouho přijímáte evropské dobrovolníky?

Evropské dobrovolníky jsme přijímali od roku 2005 po dobu 10 let. Navázali jsme na našeho předchůdce PaeDr. Václava Skočdopoleho, který organizoval v 90. letech mezinárodní setkání a mezinárodní tábory. Ovšem “gró” této činnosti byla Evropská dobrovolná služba (EVS).

O EVS jsem dlouho uvažovala, ale neměla jsem odvahu, dokud nám jedna pražská organizace nepůjčila dobrovolníka “na zkoušku” — to byl Joel Goméz Caballe. To bylo úžasné. Moc se mu tady, na konci světa v Novém Městě pod Smrkem, líbilo a řekl mi: “Běž do toho, máte tu skvělé podmínky pro dobrovolníky,” a tak jsme do toho šli.

Jaká byla vaše očekávání od EVS po tomto prvním impulsu?

Pro nás bylo důležité, aby se místní děti, které nemají takovou možnost vycestovat do zahraničí a poznat jiná místa, mohly potkávat s cizinci a získat odvahu vyrazit do světa nabrat zkušenosti a pak je uplatnit. To pro nás bylo velmi důležité. A myslím si, že některým dětem se to povedlo.

U tohoto projektu bylo důležité, že mladí lidé z ciziny zde měli zázemí, které bylo prověřené. Věděli, že zde budou mít ubytování, stravování a aktivity podle domluvy. Získali jsme předem životopis daného mladého člověka, na jehož základě jsme společně našli vhodnou aktivitu, které se zde potom dobrovolník věnoval.

Protože práce s dětmi je dlouhodobá činnost, chtěla jsem, aby u nás dobrovolníci zůstali minimálně 10 měsíců. Aby ten výsledek byl vidět. Většina z dobrovolníků u nás zůstala celý rok.

Kolik dobrovolníků se u vás celkem vystřídalo? Vzpomenete si na prvního dobrovolníka?

Jé, tak to je na spočítání. Úplně první dobrovolnicí byla María Barbachano Latorre, výborná energická Španělka, se kterou jsme uspořádali skvělou obrovskou akci. Bylo to setkání osmi zemí. Sešli se u nás mladí lidé z Jordánu, Izraele, Egypta, Libanonu a Francie, Španělska, Polska a České republiky. To byla obrovská zkušenost. Už na začátku akce jsme si museli říct, že nebudeme mluvit o náboženství a politice, ale že se zaměříme na mladé lidi a jejich společné zájmy. A povedlo se.

María komunikovala se zahraničím, s mladými lidmi, a když přijížděli sem k nám, tak je vítala a moc nám s akcí pomohla.

Zdeněk a jeho evropští pomocníci: Sonia a Ahmadou z Francie a María ze Španělska (zleva)

Zdeněk a jeho evropští pomocníci: Sonia a Ahmadou z Francie a María ze Španělska (zleva) © DDM NMpS

První dobrovolnice tedy byla Španělka. Jaké země následovaly a zvykli jste si přijímat dobrovolníky výhradně z jedné země? 

To byla taky zkušenost, protože já nehovořím anglicky a hodně jsem spoléhala na manžela a na dcery, kteří mi hodně pomáhali. Pro mě byla proto důležitá jasná, seriózní a stručná komunikace. A postupně jsem zůstala u francouzských organizací, s kterými se mi komunikovalo nejlépe. Ovšem neříkám, že by to jinde nefungovalo. Vím, že jiné organizace v Česku mají dobrou zkušenost s jinými zeměmi. Ale tohle je naše zkušenost a zůstali jsme u Francie. 

Jak probíhá první komunikace s dobrovolníkem? Bylo to vždy snadné?

To záleží. Někdy to bylo velmi jednoduché, dobrovolník si pevně vybral naši organizaci a posléze komunikace probíhala věcně a dobře, třeba i několik měsíců dopředu.

Ale pak byli i tací, kteří se stále poohlíželi po nějakém lepším místě, než je Nové Město pod Smrkem, a když se jim ta možnost naskytla, tak preferovali větší město nebo jinou možnost. A tam pak nastal obrovský problém, protože při uzavírání smlouvy, když už se počítá s konkrétním jménem, jsme se vrátili na začátek a hledali nového člověka. Buď se našel, a ne vždy to dopadlo dobře, nebo se muselo počkat na další termín.

Když k vám do Nového Města pod Smrkem přijede nějaký dobrovolník, jak to vypadá? Co ho čeká?

Po první noci se musel každý dobrovolník probudit, vyhlédnout z okna a říkat si “Kde to jsem? Kde je můj Grenoble?” (Smích)

Je to šok, dostat se do malého města, kde většina lidí nehovoří anglicky nebo žádným cizím jazykem. Dobrovolník je nucen učit se česky, aby mohl komunikovat. Po příjezdu má čas se rozkoukat, ale ne moc dlouho, aby nám neutekl. A tak se brzy začne setkávat s dětmi a účastnit se aktivit.

Většinou jsem se snažila, aby tu dobrovolníci byli dva. Aby mohli spolupracovat. Každý měl svou oblast, ve které se realizoval, ale byly tam i aktivity, ve kterých spolupracovali.

Kulturní šok je tedy něco, co jste zažili jak vy, tak dobrovolníci?

Ano. Z obou stan.

Jak probíhá výuka češtiny?

Zpočátku dobrovolníkovi začne intenzivní kurz s přiděleným lektorem. Má zajištěnou učebnici a učební materiály. V průběhu roku výuka češtiny pokračuje s lektorem, ale dobrovolníci se učí i od dětí na akcích a také kroužcích. Pod dohledem vede kroužek, který si vybral nebo který byl pro dobrovolníka vytvořen tak, aby dělal něco, co ho baví a kde se může realizovat.

Podaří se dobrovolníkům vycestovat z Nového Města pod Smrkem?

Ano. Když už jsou v České republice, tak chci, aby naši zemi poznali. V Česku máme dobře spolupracující sí Domů dětí a mládeže, nebyl proto problém sehnat kontakt a zařídit dobrovolníkovi výjezd na Moravu nebo do Jižních Čech, aby měl šanci poznat jinou oblast, mapovat třeba to, že máme nářečí a různé zvyklosti.

Jedna z našich dobrovolnic, Sandra z Francie, nám pomáhala se včelařským kroužkem. Díky tomu poznala české květiny a stromy. V průběhu roku navštívila organizaci na Moravě a při výletě na kole zastavila a řekla “Počkat, tady voní lípa!” a naši kolegové z Moravy byli překvapeni, co všechno naši dobrovolníci znají. (Smích)

Francouz Gitu s

Francouz Gitu s "českou májkou" © Laure Stephan

Měli dobrovolníci příležitost setkat se s ostatními lidmi vykonávajícími EVS v Česku?

Ano, Česká národní agentura (dnes DZS) pořádala semináře a setkání pro dobrovolníky, kde získali dovednosti a znalosti potřebné pro existenci v tomto projektu.

Každodenní život, který tu dobrovolníci žili společně s vámi, určitě přinesl spoustu situací, kdy se setkaly dva rozdílné pohledy na obyčejné věci. Naučily se podle vás obě strany něčemu?

Já, i ostatní, jsme se naučili toleranci. Navzájem jsme se ovlivňovali a všechny zkušenosti jsou přínosné.

Kdy jsem měla pocit, že je to skvělé, to bylo ve chvíli, kdy se k nám začali dobrovolníci vracet. Obrovský pocit zadostiučinění. Máme dobrovolníky, s kterými jsme v kontaktu téměř denně. Poslat si fotku nebo vyměnit pár řádků, to je díky dnešním technologiím velmi snadné.

Teď například nám přišlo do Domečku poděkování od naší dobrovolnice Laury, protože po tom, co u nás strávila rok na dobrovolnické službě, se rozhodla zůstat v Praze, a v Čechách letos slaví svůj pátý rok. A není sama, kdo zůstal v České republice. A to je dobře, takové šikovné mladé lidi potřebujeme tady u nás. To mě hřeje na duši.

Poznali jste i tu druhou stranu mince?

Patří to k tomu. Stalo se nám, že jsme v životopisech a dopisech četli před příjezdem dobrovolníka, jak rád pracuje s dětmi a tak podobně. Když ten člověk měl začít pracovat s dětmi, tak se ukázalo, že realita byla jiná. A tak se nám stalo, že dobrovolník skončil dřív.

S odstupem to vnímám jako zkušenost. Zastávám názor, že lidem je potřeba dát šanci. Tu u nás dostali a mohli využít toho, co se u nás nabízelo. Někteří toho nevyužili, tak prostě odešli dříve, protože neplnili to, co bylo předem domluvené. Kdybychom to v danou chvíli neřešili, ten projekt samotný by nebyl splněn. A to jsem nechtěla.

A bylo to přínosné i pro děti. Ony se ptaly, proč ten dobrovolník odešel dřív, a tak jsme o tom mluvili.

A jak celkově reagují děti a mladí z Nového Města pod Smrkem na dobrovolníky ze zahraničí?

Děti se učí komunikovat novým způsobem a zvykají si na nové lidi a věci velmi rychle. Když se nám potom někteří dobrovolníci vrátili, děti je na ulici poznávaly a volaly na ně. Dokonce nás potom i překvapilo, kolik dětí, a nejen dětí, zná dobrovolníky. Jsme prostě malé město. 

Velmi mě potěšilo jedno setkání, které jsme organizovali před pár lety v Jindřichovicích pod Smrkem, kde se setkalo přes sto lidí včetně dobrovolníků, kteří u nás v průběhu let byli. Přijel tam nᚠdruhý dobrovolník Louis, kterého jsme viděli po mnoho letech, a mnoho dalších. Další dobrovolník, Lucas, zůstal v České republice, bydlí v Praze a má mezinárodní rodinu.

Joël zpátky v Domečku

Joël, jeden z prvních dobrovolníků, se po letech vrátil zpět do "Domečku" a prohlíží si již archivní materiály © Laure Stephan

Pomáhá dětem přítomnost dobrovolníků učit se anglicky nebo francouzsky a podobně?

Určitě. Je to pro ně velká motivace. Děti hledají, jak se domluvit, a mají proto důvod učit se anglicky. Ale byla to vzájemná výuka, protože dobrovolníci se zase učili od dětí česky.

Co si dobrovolník odnáší po roce v Novém Městě pod Smrkem?

Hodně vzpomínek, hodně neopakovatelných zážitků. Ale konkrétně, třeba na příkladu Sandry, ta si odnesla lásku ke včelám. Nyní má svoje úly a nedávno mi posílala fotku, jak vytáčí kaštanový med.

Když si vzpomenu na Maríu Barbachano, tak ta odletěla po EVS v Novém Městě do Kolumbie, teď je v Austrálii a psala, že se chystá zpět do Evropy. Těším se, až se uvidíme. A stále komunikujeme v češtině, kterou se dokonce učí v Austrálii. To nemá chybu.

Jak podle Vás obohatí dobrovolník své okolí svým pobytem?

Jsme malé město, takže když je tu nějaká neznámá osoba, tak se lidé začínají ptát. Děti, dospělí, senioři se ptají, kdo to je, a proč tu je. A najednou začnou lidé komunikovat mezi sebou o věcech, o kterých by jinak ani nepřemýšleli. Získají jiný pohled na mladé lidi z ciziny.

Když se na tento projekt podíváme z pohledu administrativy, jaké pro vás byly začátky? A jak se administrativní zátěž měnila s postupem let?

Musím říct, že tento projekt byl velmi dobře nastavený, protože tam byly i paušální částky, tím pádem se vše nemuselo hlídat do detailů. Zkrátka, administrativa tohoto projektu nebyla tak zatěžující, jako administrativa jiných projektů. Bylo to nastavené tak, aby mladí lidé mohli využít tuto šanci. Protože když je administrativa příliš náročná, tak se organizace zdráhají v tom procesu participovat.

Vypozorovala jste, co bylo hlavní motivací mladých Evropanů, kteří se rozhodli přijet do České republiky, konkrétně do Nového Města pod Smrkem, a strávit u vás rok svého života?

Oni tu měli obrovskou šanci komunikovat a pracovat s místní komunitou mladých lidí. Třeba Lucas chtěl pracovat v sociální oblasti, což dnes mimochodem stále dělá v Praze, a tady se mu podařilo získat zkušenosti. A to platilo i u ostatních dobrovolníků.

Na závěr: jakou radu byste dala lidem z organizace, která teď uvažuje o zapojení se do Evropského sboru solidarity a přijímat dobrovolníky? 

Nebát se. V Česku existuje spousta organizací, a už je to Dům zahraniční spolupráce (v Libereckém kraji existuje např. regionální koordinátor pro E+ a Evropský sbor solidarity) nebo Eurocentrum v Liberci, kde je mnoho lidí, kteří s tím procesem pomůžou. Samotná Evropská dobrovolná služba, která teď už jako taková neexistuje (místo ní nyní funguje Evropský sbor solidarity), byla pro mladé lidi obrovská zkušenost.

Pro mě jako pro matku je důležité, že v takových projektech jde ten mladý člověk do prostředí, které je ověřené, které musí splňovat určité podmínky pro dobrovolníka.

Je to opravdu zkušenost pro obě strany. A když se dobrovolníci ozývají i po letech, tak je to skvělý pocit. Cítíme z toho sounáležitost. Zkrátka, stojí to za to.

Děkuji vám za rozhovor. 

Dobrovolníci se často dostali k neobvyklým aktivitám

Dobrovolníky čekala řada nečekaných aktivit, třeba práce se včelami... © Yveta Svobodová


 

Jak se zapojit do Evropského sboru solidarity?

  • Jako účastník:
    • Evropský sbor solidarity je iniciativou EU pro mladé lidi, kteří chtějí působit jako dobrovolníci ve prospěch místní komunity ve své domovské zemi nebo jinde v EU. Projekty trvají od 2 do 12 měsíců a jsou různě zaměřené na podílení se na řešení sociálních problémů, pomoc místním komunitám. Díky tomu získají cenné zkušenosti inspirující k dalšímu rozvoji a osobnímu růstu. Jestli ti je mezi 17 a 30 lety, neváhej se zapojit (registrace v 17 letech je možná, výjezd je možný od 18. roku).
    • Odpovědi na nejčastější dotazy o iniciativě najdete zde: https://europa.eu/youth/solidarity/faq_cs
  • Jako organizace:
    • Organizace se zájmem zapojit se do Evropského sboru solidarity a přijímat dobrovolníky čeká 8 kroků:
      1. Získat ID číslo organizace,
      2. Získat „Quality Label“,
      3. Vytvořit a naplánovat projekt,
      4. Zažádat o podporu,
      5. Obdržet rozhodnutí o podpoře a najít vhodné dobrovolníky,
      6. Zahájit projekt,
      7. Implementovat cíle projektu,
      8. Uzavřít projekt.

Autoři: Pavel Dostalík a Martin Fišer

VLADA MMR Euroskop.cz NK EPO Evropa Jsi Ty