Kalendář Eurocentra

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31

Mapa Eurocenter


eurolisty

Novinky z Euroskopu

Jiná země, jiné vzdělávání: o semestru ve Skotsku

05.10.2020

Díky programu Erasmus+ si může mnoho studentů na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je, studovat a žít v jiném prostředí, s novými lidmi a v cizím jazyce. Taková zkušenost může trvat jeden, nebo dva semestry, ovšem získané obohacení a zážitky zůstanou se studentem mnohem déle. O své postřehy z půlročního studia na University of the West of Scotland ve Velké Británii se s námi podělila Lucie Červená, studentka Technické univerzity Liberec.

Ahoj Lucie, na začátek se prosím představ. 

Ahoj. Jmenuji se Lucie Červená, je mi 22 let a jsem studentkou vysoké školy tady v Liberci. Původem jsem ze Středočeského kraje, ale vybrala jsem si Liberec kvůli přírodě, která se mi tady moc líbí. Studuji pedagogickou fakultu, zaměření angličtina a čeština pro vzdělávání. Teď jsem ve třetím ročníků, ale svoje bakalářské studium prodlužuju o rok. Jedny státnice mě čekají teď v zimě a ty druhé v květnu a červnu. 

Plánovala jsi už od začátku vysoké školy, že vycestuješ do zahraničí v rámci Erasmu? 

Jo, já mám obecně ráda cestování, a tak jsem věděla, že bych ráda někam vycestovala. Ale je to vystoupení z komfortní zóny. Člověk si musí říct, že jede a prostě jet. A myslím si, že moc dlouhé zvažovaní vede k tomu, že se mnoho lidí nakonec neodváží jet, že nejsou schopni se sbalit a jet někam na půl roku. I proto jsem si původně říkala, že se třeba taky nikam nepodívám. Ale zlomila jsem to. 

Lucie ve skotské divočině

Lucie ve skotské divočině

Jaká je situace s Erasmem na TUL? Bylo těžké se do programu dostat? 

Myslela jsem si, že z mého oboru, angličtiny, bude chtít vyjet hodně lidí, protože angličtina je dostupný předmět v zahraničí. Takže jsem se do výběrového řízení na Erasmus nepřihlásila, protože jsem váhala a nebyla si jistá. Ovšem ten rok jsme jako TUL uzavřeli spolupráci se skotskou univerzitou, na kterou se ale na Erasmus nikdo nepřihlásil. A po uzavření přihlášek přišel nᚠučitel s informací, že stále byla volná místa do Skotska. V tu chvíli jsem se rozhodla a běžela na studijní a přihlásila se. 

Já jsem se tě chtěl původně zeptat, jak sis vybírala destinaci, kam kde jsi nakonec studovala, ale ona si vlastně vybrala tebe. 

Jojo, ale zase musím říct, že nevím, jestli bych se takhle bleskově rozhodla vyjet do jiné země. Pro mě bylo důležité jet do anglicky mluvící země a Skotsko pro mě bylo zajímavé, protože je součástí většího celku, ale v podstatě je to i země sama o sobě. 

Jak dlouho celý ten proces trval – od rozhodnutí, že bys chtěla někam vyrazit, po chvíli, kdy jsi měla potvrzené to, že pojedeš? 

Asi tak půl hodiny. (smích) Já jsem totiž vážně naběhla na studijní, kde mi ta volná místa potvrdili, takže mi nic nebránilo vyrazit. Ale samozřejmě bylo potřeba zařídit si potřebné papíry a tak.

Jaká ti přišla ta administrativní stránka projektu?

Určitě to bylo únosné a zároveň bylo fajn to, že člověk je zodpovědný za přípravu těch papírů, což obnáší i komunikaci s hostitelskou univerzitou. Na naší fakultě to nechávají dost na nás, v porovnání s ostatními fakultami, ale já to brala jako velkou výhodu, že jsme si museli zjistit mnoho informací sami.

Na konci jara jsi tedy věděla, že nadcházející semestr strávíš ve Skotsku. Jak probíhaly přípravy?

Oříšek byl najít si ubytování, vzhledem k tomu, jak pozdě jsme se přihlásila. Tím jsme strávila docela dost času. Ale už z toho, jak jsem komunikovala s místními lidmi, jsem zjistila, že Skoti jsou hrozně milí. Všichni nám pomáhali, volali nám, doporučovali nám jiné ubytování, když jsme u nich nepochodili, což bylo skvělý. 

Taky jsem si samozřejmě zjišovala, jak je to tam s počasím, abych byla připravená. Všichni mě varovali, že tam hodně prší. Ale zapomněli dodat, že tam i hodně fouká. Tím pádem byl deštník zbytečný… (smích) Já obecně balím na poslední chvíli, ale pár dnů před odletem jsem zjistila, že není zvykem, aby v ubytování byla peřina a polštář. Každý si musí zajistit to své. Takže jsem k tomu jednomu kufru, který jsem už měla připravený, dokoupila druhý, a to jenom na peřinu a polštář. (smích)

Snažila ses zjistit co nejvíc o univerzitě, kam jsi měla jet? Byla jsi třeba v kontaktu s někým, kdo tam již studoval?

To se mi nepovedlo, a to protože jsem byla úplně první z TUL, kdo na tuhle univerzitu vyrazil. Jinak ten systém výměny zkušeností o Erasmu funguje velmi dobře, máme v rámci TUL blog, kam lidé píšou příspěvky a postřehy. A i teď se na mě dost lidí obrací, jestli bych doporučila Skotsko a tak. 

Jaká jsi měla očekávání od tvého semestru ve Skotsku?

Vůbec jsem nevěděla, co čekat. Jestli to studium bude náročnější, nebo lehčí. Jací tam budou lidé… Lidi často vnímají Velkou Británii jako jednu zemi, vidí prostě Anglii. A protože já vnímám Angličany jako trochu upjaté, tak jsem možná něco podobného čekala i od Skotska. Ale nakonec se ukázalo, že ty rozdíly mezi Angličany a Skoty jsou ohromné. 

A taky jsem čekala, že se dorozumím. Ale prvních pár dní byl oříšek. Pokud jim člověk neřekne, že je cizinec, a poslouchá ten jazyk ve svém přirozeném prostředí, tak to je smrš, která pro mě byla nesrozumitelná. (smích)

Ty jsi studovala v Paisley, západně od Glasgow, největšího skotského města, které je známé pro svůj typický silný přízvuk. Jaké byly tvé první dojmy? 

Ze začátku jsem byla rozpačitá z komunikace s univerzitou. Z TUL jsem zvyklá, že se mnoho věcí řeší dopředu, ale skotská univerzita preferovala všechno řešit osobně až na začátku září. A právě proto jsem toho věděla hrozně málo o tom, co mě čeká. 

Ale v průběhu semestru jsem si na tento přístup zvykla, a nakonec ho vnímala pozitivně. Naučila jsem se s tím pracovat a přišlo mi to více lidské. Tady u nás v Česku je to takové strojové. 

Jaké předměty sis vybrala?

Vybrala jsem si předměty Advanced English, Culture of the English Speaking World, v rámci kterého jsme se jako studenti Erasmu seznamovali se skotskou kulturou, a pak jsem měla Intercultural Citizenship. Pak zpětně jsem ale ten výběr trochu považovala za nevýhodu, protože tyhle předměty studovali jenom cizinci. Já jsem se proto nedostala moc do kontaktu s místníma. 

Edinburgh

Edinburgh je pro svou inspiraci antickým Řeckem nazýván „Athény severu“

Takže jsi nakonec měla tři předměty, což je v porovnání s Českem velmi málo. Jak to bylo z hlediska kreditů?

Nejdřív mě vyděsilo, že bych měla mít jen tři předměty, protože tady na TUL mám běžně patnáct předmětů. Ale zjistila jsem, že to ve Skotsku takhle mají velmi často. Každý ten předmět jsem spárovala s jedním předmětem, co bych měla na TUL. A kreditově ty tři předměty pokryly všechny povinně volitelné předměty z angličtiny. 

Jak probíhal začátek školního roku? Zúčastnila ses freshers weeku (úvodní týden semestru) nebo tak podobně?

Působilo to na mě tak, že se celá univerzita snažila o vytvoření lepší atmosféry na začátek roku. Snažili se zapojit nové studenty neformálně, protože Freshers Week je týden, během kterého se neučí, ale na univerzitě probíhá řada akcí. Jednak se řeší výběr předmětů, ale také se pořádaly akce, na kterých se člověk mohl seznámit se studentskými spolky, sportovními kluby a tak podobně. 

Zároveň jsme během prvních čtrnácti dnů výuky měli možnost navštěvovat jakýkoliv předmět na univerzitě a až po tomhle zkušebním období se člověk závazně upíše na ty předměty, které ho oslovily. Potom teprve se vyplňuje Learning Agreement, což je dokument potvrzující studium konkrétních předmětů pro domovskou univerzitu.

Zapojila ses do nějakých studentských spolků, které jsou typické pro britské univerzity?

Zapojila… a váže se k tomu docela vtipná historka. Během prvního týdne, kdy jsem si ještě pořád nezvykla na ten silný skotský přízvuk, jsem se zúčastnila akce studentských spolků a věděla jsem, že bych se do nějakého chtěla přidat. Přišel ke mně jeden starší student a nabízel mi členství v „pool society,“ což bylo to jediné, co jsem mu rozuměla. A tak jsem si řekla, že do toho půjdu, protože plavu ráda. A tak jsem se někam zapsala a byla spokojená. 

O pár dní později jsem šla na první trénink s ručníkem přes rameno a v plavkách, ale oblečená, a když jsem vstoupila do té místnosti, tak tam nebyl bazén, ale kulečník. A až tam mi došlo, že „pool“ neznamená jenom bazén, ale i kulečník… A protože jsem kulečník hrála jenom jednou v životě, tak jsme se domluvili, že na soutěže s nimi jezdit nebudu. (smích)

Fish and chips

Typické skotské jídlo fish and chips nesmí být doplněno ničím jiným, než nápojem IrnBru

Lišila se tamní výuka od té, na kterou jsi byla zvyklá v České republice?

Určitě, ten největší rozdíl je v tom, že skotské vzdělávání je zaměřené na toho studenta samotného, nikoliv na učitele. Je to víc na tobě, co chceš dělat, v čem se zlepšovat. Samozřejmě toto posuzuji na základě mé vlastní zkušenosti. Vždycky to bylo tak, že učitel přišel na začátku roku, představil program na ten semestr a společně jsme hledali, co by nás zajímalo, na co bychom se chtěli nejvíc zaměřit. 

Ve Skotsku jsem měla učitele, kterého vnímám jako nejlepší učitele, jakého jsem kdy potkala. Jeho hodiny byly postavené na zapojování studentů a motivovaly k dalšímu studiu. Celkově mě ten systém více nutil přemýšlet a pracovat. Ono to totiž není jen o práci ve třídě, ale i o individuálním studiu. V Česku se například hodně učíme věci nazpamě, kdežto ve Skotsku mi to přišlo spíše zaměřené na to přemýšlen텠

Museum dopravy v Glasgow

Muzeum dopravy v Glasgow známé svou ojedinělou architekturou

Kolik hodin týdně jsi trávila ve škole? 

Každý ten předmět měl tři hodiny, takže to bylo devět hodin týdně ve škole. Což je pro českého studenta hrozně málo, ale zase na druhou stranu je potřeba hodně makat doma. S tím jsem třeba na začátku trošku zápasila, protože jsem nebyla zvyklá na takový důraz na samostudium, a občas jsem nechala věci na poslední chvíli, což se nevyplácelo. Takže potom i pro návratu do Česka vypadalo to moje studium jinak. 

Jaké ti přišlo hodnocení na tamní univerzitě? Prošla sis zkouškovým obdobím? 

Měla a bylo hodně jiné v porovnání s tím českým. Na každý předmět jsem psala esej, což je tam mnohem běžnější než v Česku, a na dva jsem připravovala online prezentaci jako skupinovou práci. Měli jsme tak možnost vybrat si téma, které nás zajímalo, rozpracovat ho a prezentovat třídě. 

Ve Skotsku také existuje jiný systém známkování. Všechno tam prochází trojí kontrolou. Třeba když jsme měli ústní zkoušku, tak si nás ten učitel nahrával na kameru, pak to hodnotil ten zkoušející, pak na základě toho videa to hodnotil další vyučující z univerzity a ten třetí hodnotitel byl externista z jiné univerzity. I proto jsem známky obdržela mnohem později, než jsem zvyklá tady v Česku, ale zase ten skotský systém garantuje férové hodnocení. 

Podařilo se ti během pobytu ve Skotku cestovat? Co jsi viděla? 

Cestovat po Skotsku je mnohem dražší, než jsem čekala. Ale podařilo se mi podívat se na West Highland Way, několikrát jsem byla v Edinburgu, kde mají krásné vánoční trhy, nebo jsme jeli k moři do městečka Ayr. Naše Univerzita nabízela různé výlety, třeba k viaduktu z filmu Harryho Pottera, ale já radši cestuju na vlastní noze. 

A často jsme jezdili do Glasgow, tam mají krásnou katedrálu a hřbitov… (smích) Já vím, s tím hřbitovem mi to taky přišlo hrozný, ale je fakt nádherný!

Church Paisley 
Klasický kamenný kostel – Paisley Abbey – z počátku 12. století

Ty jsi to už zmínila, ale přišlo ti všeobecně žití ve Skotsku finančně náročné?

To stipendium od univerzity mi pokrylo ubytování, které je výrazně dražší než v Česku. Ale všeobecně mi přišlo, že třeba jídlo a každodenní potřeby nebyly o moc dražší a vlastně ty náklady byly srovnatelné s životem v Liberci. Takže to bylo únosné. Co je navíc a co se prodraží, tak to je cestování a třeba pivo, které nestojí třicet korun, ale víc než stovku. Ale ten základ se pokryl tím stipendiem. 

A ještě bych dodala, že co naopak bylo cenově dostupnější než u nás, je sportovní vyžití. Na univerzitě jsme měli sportovní centrum, kde jsem za půl roku zaplatila dvanáct set za permanentku a chodila jsem do bazénu, do fitka, na lekce, na jógu a tak. To bylo super. 

Z celkového pohledu, co ti přišlo na Erasmu nejt잚í?

Ze začátku to byl ten jazyk, ale byla to výzva, kterou jsem zvládla a teď jsem za to ráda. A možná ten úplný začátek – rozhodnout se a jet. Pro mě to mělo samá pozitiva, takže šlo jen o to se rozhoupat. 

A na druhou stranu, za co jsi byla ráda, co ti ta zkušenost dala? 

Určitě větší otevřenost vůči neznámu. Co mě naučili Skoti, je tolerance a otevřenost vůči novým lidem. Oni jsou jako národ hrozně hrdí, což taky obdivuju a chtěla bych taky taková být vůči své vlasti, ale zároveň rádi vítají nové lidi a dávají prostor cizincům. A nejen otevřenost vůči lidem, ale i možnostem a zážitkům.

Děkuji za tvoje odpovědi! 


Lucie shrnula své dojmy také v článku, který můžete nalézt na webu TUL společně s dalšími fotografiemi. 

Autoři: Pavel Dostalík a Martin Fišer


 

 

VLADA MMR Euroskop.cz NK EPO Evropa Jsi Ty