Erasmus+ Talks. III. Německo

Ahoj Báro, 

mohla by ses na úvod trochu představit?

Ahoj, je mi 28 let, bakaláře jsem studovala na TUL a to obor Německý a španělský jazyk se zaměřením na vzdělávání. Ve druháku (2013/2014) jsem vycestovala na Erasmus do německého městečka Freiburg im Breisgau.

2. Podle čeho sis vybrala tuto destinaci?

Vybírala jsem mezi Německem, Švýcarskem a Španělskem. Všechny ty destinace byly zajímavé, už jen kvůli jazykům, kterými se tam mluví a které jsem studovala. Nakonec jsme si na první místo dala Německo a tam jsem nakonec i odjela.

3. Kdy ses rozhodla využít programu Erasmus+ a co si pro to musela udělat/zařídit?

Myšlenku odjet na Erasmus jsem měla už před vysokou, vždy jsem ráda cestovala a lákalo mě to. Na začátku prváku jsme měli informační schůzku a pár týdnů na to jsem už odevzdávala přihlášku. Organizačně to nebylo příliš náročné, s paní koordinátorkou jsme vše vždy bez problémů vyřešily. O něco náročnější bylo sehnat si v Německu ubytování, je tam obrovská poptávka i z řad místních studentů, takže jsem tam odjížděla bez zařízeného ubytování, což bylo hodně stresující.

4. Jaké byly tvé první dny po příjezdu?

První dny byly jak na horské dráze. Až ráno v den odjezdu mi začalo docházet, že se opravdu stěhuji do zahraničí, byť jen k našim sousedům. První týden jsem strávila na různých místech, než jsem se dostala do ubytování, kde jsem mohla zůstat aspoň měsíc, a to díky mé “buddy”, se kterou jsem byla v kontaktu už před odjezdem a která mi hodně pomáhala. Následovaly orientační týdny plné seznamování a zařizování si všechno od lítačky po bankovní účet. Byly to nejnáročnější a zároveň asi nejzajímavější týdny. Brzy jsem se seznámila se spoustou lidí z různých částí světa a přesně v tu chvíli se ten Erasmus stal skutečným Erasmem.

5. Jaké si studovala předměty a kolik z nich ti bylo uznáno v Liberci?

Měli jsme možnost studovat předměty určené nám Erasmákům - gramatika, konverzace nebo třeba německé reálie, kdy jsme řešili vše od kultury po průmysl a jezdili na exkurze do různých měst, kde jsme navštěvovali různé podniky (např. Dr. Oetker nebo La Roche) či různé akce (Muzejní noc ve Švýcarsku). Chodila jsem i na pár dalších, které mě zajímaly. Všechny mi byly uznány jako céčkové předměty. Pro splnění těch domácích bych se musela vracet domů a poměrně složitě si předměty dodělávat. A to mluvím jen o těch německých, španělské bych těžko zvládla a ani by mi to nebylo umožněno.

6. Jak se lišil školní systém s tím libereckým a v čem spatřuješ jeho hlavní výhody?

Nejvíc se lišil v přístupu německých studentů ke studiu. To bylo něco neuvěřitelného. Seděla jsem v aule, kde mohlo být třeba 150 studentů, přednášející položila otázku, já se skoro schovala pod lavici (abych náhodou nemusela mluvila) a v ten samý moment se hlásila půlka studentů. Všichni chtěli diskutovat, říct svůj názor, poslouchat ostatní. To je něco, co jsem na českých univerzitách nezažila. Zřejmě v tomhle ohledu nejsme tolik sebevědomí a průbojní. Bojíme se chyb, a tak raději mlčíme. Věřím, že se to v budoucnu změní a studenti se budou “prát” o slovo i u nás 😊

7. Jaká byla výše tvého stipendia a zhruba výše tvých životních nákladů?

Dostávala jsem 400 euro na měsíc, což pokrylo základní náklady: ubytování (250-310 euro), jídlo a běžné výdaje. Na cestování a nějaké další extra výdaje stipendium nestačí. Nicméně na to si člověk může předem nebo i na Erasmu vydělat a užít si pobyt podle představ.

8. Měla si čas na cestování a kam si se podíval?

Prostoru na cestování bylo dost a jezdila jsem všude, kam to šlo/kam se zrovna jelo. Freiburg má obrovskou výhodu, co se polohy týče. Vlakem je člověk za půl hodiny ve Francii, za hodinu ve Švýcarsku. Procestovali jsme spoustu míst v Německu, několikrát jsme jeli do Švýcarska, Francie, Rakouska a o zkouškovém jsme jeli i k nám do ČR, na Slovensko a do Maďarska. V tomhle ohledu jsme si opravdu užívali a stálo to za rozhodně za to!

9. Po čem se ti nejvíce stýská po příjezdu zpět do České republiky, co by změnila, kdybys mohla?

Strávila jsem tam téměř rok, takže mi pak přirozeně chyběl ten život, který jsem tam žila, samozřejmě kamarádi a asi celkově ta mentalita. Pokud bych něco mohla měnit, přála bych si, aby i lidé u nás byli více otevření, nebáli se a byli k sobě tolerantnější. Abychom byli podporováni v tom mít vlastní názor, nejenom umět "papouškovat" názory jiných nebo jen poslouchat. To má určitě základ i v tom vzdělávání, o kterém jsem mluvila už u předchozích otázek.

10. Jaký je tvůj nejsilnější zážitek z Erasmu?

Nevybavuji si jeden nejsilnější zážitek, spíš tak nějak obecně spokojenost a smysluplnost, kterou jsem po celou dobu ve Freiburgu vnímala. Pak asi veškerý čas, který jsem strávila s mými kamarády Erasmáky.

A možná i ten pocit, který jsem měla pokaždé, kdy jsem se do Freiburgu vracela po návštěvě ČR. Ten pocit, že se vracím domů 😊

11. Máš nějaký vzkaz pro možné uchazeče tohoto programu?

Nebojte se, nečekejte a jeďte. Nebude to vždycky jednoduché, bude se vám stýskat, možná vám nebudou uznány všechny předměty/nebo si celý rok zopakujete jako já a vrátíte se možná o něco chudší, ale mnohonásobně se vám to vrátí. Není lepší možnosti, jak vyskočit ze své bubliny, neuvěřitelně si rozšířit obzory a stát se tolerantní společností bez zbytečných předsudků než právě skrze pobyt v zahraničí. Je to jedna z nejlepších věcí, co vás v životě může potkat a my všichni máme obrovskou výhodu, že studujeme v dnešní době, kdy každý může vyjet téměř kamkoli. Není to samozřejmost.

Děkuji za rozhovor

Vojtěch Kameník

Vaše EU - buďte stále v obraze

Přihlaste se k odběru zpravodajství EU.

Upozorníme Vás na zprávy.

Které by Vám neměly uniknout.

Zpravodajství na míru do Vašeho emailu.

Zapněte si notifikace.

Líbil se Vám tento článek?

Přihlaste se k odběru aktuálního zpravodajství.

Chcete do svého emailu dostávat přehled

aktuálních článků, které vyšly na Euroskop.cz?

ANO, PŘIHLÁSIT