Kalendář Eurocentra

Po Út St Čt So Ne
1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31

Mapa Eurocenter


eurolisty

Novinky z Euroskopu

Erasmus+ Talks. VIII. Polsko

Krakov je historická rezidecte polských králů, staré město plné historických památek a cílů pro turisty, ale také zde studuje přes 150 000 studentů. Jedna z nich byla Tereza Hofmanová, která zde strávila krásný zimní semestr.

23.03.2021

„Pokud alespoň trochu chcete, rozhodně neváhejte a jeďte! Zní to jako klišé, ale škola opravdu počká, ale život nepočká! A na tohle budete vzpomínat celý život!“

 

 

Ahoj Terezo,

mohla by ses na úvod trochu představit?

 

Ahoj, jmenuji se Tereza Hofmanová, je mi 26 let a již pracuji na full time. Na Technické univerzitě v Liberci jsem studovala na pedagogické fakultě – Historii a humanitní studia. V rámci studia historie jsem se na jaře 2016 přihlásila na Erasmus a v září 2016 jsem odjela studovat do Krakova.

  

Podle čeho sis vybrala tuto destinaci?

Výběr v roce 2016 nebyl tak široký. Fakticky jsem se mohla rozhodovat mezi Slovenskem, Polskem, Německem a Slovinskem. Slovinsko byla moje destinace č.1, ale tu mi bohužel vyfouknul „nějaký prvák“. S číslem 2 následovalo Polsko-Krakov. Destinace jsem si též vybírala podle půvabnosti města, historického kontextu, sportovního vyžití a přírody kolem.

 

Kdy ses rozhodl využít programu Erasmus+ a co si pro to musel udělat/zařídit?

Do programu Erasmus+ jsem se přihlásila na přelomu roku 2015/2016, kdy jsem cítila, že potřebuji nějakou životní změnu, která by trochu okořenila moje dosavadní studium. Cesty na přednášky a zpět na koleje mě vůbec nebavily a proto jsem se rozhodla, že zkusím vyrazit do světa. Vše potřebné jsem si zajistila u fakultní erasmus koordinátorky, která mě nasměrovala ke všem důležitým dokumentům. Vše jsem včas vyplnila a odevzdala. Stejně tak jsem včas reagovala na výzvy polského erasmus office, když nám např. nabízeli ubytování na kolejích.

 

Jaké byly tvé první dny po příjezdu?

Famózní! Užívala jsem si každou minutu, kterou jsem v Krakově mohla strávit. Hned první den jsem přijela, ztratila se na autobusovém nádraží v Krakově, nějakým zázrakem si zajistila pomoc a úspěšně se dopravila na koleje. Moje spolubydlící byla Rumunka. Její kamarád tam navíc už v minulosti studoval, proto nás ještě ten večer provedl městem a ukázal nám spoustu zajímavých míst. Ten večer jsme taky skončili v hospodě u piva, debatující nad světovou politickou situací a Václavem Havlem. Usmívající seByla to sranda, když jsem ani nevěděla, jak se řekne hrnec, natož se bavit o politice. První dny jsme tedy mluvili doslova rukama nohama. Další dny byly velmi volné a poznávací. Jako erasmáci jsme bydleli všichni spolu, takže jsme se v jednom kuse bavili o tom, odkud jsme, co studujeme atd. Po dvou dnech jsme byli rovněž pozvání na „welcome week“ na univerzitu, kde nám řekli důležité informace k našemu studiu.

 

Jaké si studoval předměty a kolik z nich ti bylo uznáno v Liberci?

Studovala jsem Historii pro vzdělávání, Americkou kulturu, Angličtinu I., Badminton, Psychologii a možná něco dalšího, na což si už bohužel nepamatuji. Fakticky mi v Liberci uznali pouze Historii pro vzdělávání (a že to byl béčkový volitelný předmět na TUL) a angličtinu. V angličtině I. jsem ale po příjezdu musela skládat závěrečný semestrální test a podstoupit ústní konverzaci.

 

Jak se lišil školní systém s tím libereckým a v čem spatřuješ jeho hlavní výhody?

Upřímně jsme v Krakově moc času ve škole netrávili. Tamní škola se teprve v erasmu rozjížděla a zkoordinovat jakékoliv aktivity pro ně bylo poměrně složité. Některé z mých předmětů byly jen jednou za dva týdny, některé týdně a některé jednou za měsíc. Objektivně tento bod tedy nemohu porovnat. Co se mi ale líbilo, byl fakt, že jsme na různých projektech pracovali v týmech a vedli jsme na různá témata zajímavé konverzace.

 

Jaká byla výše tvého stipendia a zhruba výše tvých životních nákladů?

Dostávala jsem 300 euro měsíčně. Celkově mi přišlo 1300 euro za semestr. K těmto výdajům jsem navíc utratila cca dalších 400 euro a koleje za 4 měsíce stály okolo 700 euro.

 

Měla si čas na cestování a kam si se podíval? 

Pokud nepočítám objevování města, což byla moje nejčastější aktivita, cestovali jsme každý druhý víkend do vzdálenějších lokalit. Volné víkendy jsme trávili většinou někde blízko kolem Krakova, objevováním lokální přírody atd. Během mého pobytu jsem se snažila projet především polská města. Podívali jsme se např. Do Gdaňsku, Gdynie, Toruně, Varšavy, Wieliczky, Nové Huty, Zakopaného a koncentračních táborů Auschwitz a Birkenau. Dále pak do Budapeště, Vídně, Berlína.

 

Čím je specifický život v Polsku?

Poláci jsou poměrně pomalý národ, vše jim trvá. Též jsou chladnější k cizincům. Když vystupují nebo nastupují do MHD, tak nedají absolutně nikomu přednost a rvou se přes sebe. Takovou tu úctu a uhnutí při vystupování a nastupování do tramvaje nebo autobusu vůbec neznají. Jinak si myslím, že se Poláci nemají špatně. Jsou velmi silně pobožní. Většina domů za mých dob studií rovněž neměla jiný způsob vytápění než kotle na uhlí. Pro Poláky bylo navíc levnější hodit veškerý odpad do kotle než si zaplatit popeláře nebo jinou pořádkovou službu. Krakov tak měl neskutečně znečištěné ovzduší.

 

Prožila si nějaké zajímavé svátky či kulturní zážitky?

Velmi silný pro mě byl svátek všech svatých – dušičky. Česko jako jedna z nejateističtějších zemí má co dohánět. Dušičky jsou v Polsku den, kdy hřbitovy doslova hoří, protože jsou svíčky a kahánky na každém kroku hřbitova a musíte si tak dávat ohromný pozor, kam šlapete. Dále jsem prožila například Halloween, kdy jsme se jako parta převlékli do vlastnoručně vyrobených kostýmů a šli na párty. Usmívající se Nevím, zda to lze považovat jako kulturní zážitek, ale velmi zajímavá byla návštěva solných dolů ve Wieliczce. Velmi silný zážitek byla návštěva Auschwitz a Birkenau.

 

Po čem se ti nejvíce stýská po příjezdu zpět do České republiky?

Chybí mi ta parta bezstarostných lidí užívajících si život. Určitě mě mrzí, že jsme všichni rozjeti do celého světa a že spoustu kontaktů nelze udržovat věčně. O to krásnější ale je, když se nám podaří znovu se vidět a vzpomínat na ty krásné časy a chvíle, které jsme prožili. Usmívající se

 

Jaký je tvůj nejsilnější zážitek z Erasmu?

Zážitek, kterému se směji dodnes, se stal v Budapešti. Byl leden, venku -20°, všude led. Svítilo sluníčko a my se škrábaly na kopec na vyhlídku. Já, další Češka a dvě Italky. My z Čech už jsme byly dávno na kopci bez sebemenšího problému, zatímco Italky se škrábaly do kopce a každý krok jim podkluzoval. Když v tom moje česká spolužačka pronesla: „Me and Tereza are already up and we are waiting for Carolina and Eleonora. We are the girls from the village and they are the girls from the city!“ Přičemž jsme totálně vyprskly smíchy, protože to neskutečně popisovalo situaci a zkušenost se sněhem, ledem a středoevropskýma podmínkami.

 

Mᚠnějaký vzkaz pro možné uchazeče tohoto programu?

Pokud alespoň trochu chcete, rozhodně neváhejte a jeďte! Zní to jako klišé, ale škola opravdu počká, ale život nepočká! A na tohle budete vzpomínat celý život! Kromě toho vám to přinese určitý světový rozhled, toleranci a lepší jazykovou komunikaci. Zjistíte, že nikde není tak špatně, jak se může zdát; zjistíte, že jste schopni dosáhnout daleko více, než si o sobě myslíte. Naučíte se sami fungovat, poznáte super lidi a pak se za nimi budete celý život vracet. Třeba jako já – do Izraele, na Kanárské ostrovy, do Anglie, na Slovensko, do Maďarska, do Itálie, Srbska, do Madridu, Barcelony atd. Takhle krásné zážitky totiž jinde neseženete.

 

 

 

Autor: Vojtěch Kameník, Martin Fišer
VLADA MMR Euroskop.cz NK EPO Evropa Jsi Ty